Jak někteří z Vás vědí, byli jsme se s Honzou alias Hannysem podívat na Velké ceně Německa na Sachsenringu.. Hannys sepsal své dojmy a tady jsou k přečtení :-)
Sachsenring Moto GP 2009
To si takhle jedné letní středy plánuju, co budu dělat odpoledne a najednou telefon: „enschuldigung, aber ich kann nich fahren, und bla bla bla“. OK – rakouská sekce nejede, takže mám jeden volný lístek na motoGP Německa. A není to lecjaký lístek, ale Premium Paddock pass. Komu ho nabídnout? Jestliže má někdo reprezentovat, musí to být alespoň prezident (pozn. Sors: to si dělá prdel :D). Takže volám Sorsovi, který dostává hodinu na rozhodnutí a už za půl hodiny je zpět sms – JEDU. Volba to byla správná. Sors se nezapomněl zmínit o výletu při nějaké diskuzi s naším kontaktem z D.O.C a ke 2 mojim passům přibyly 2 pozvánky na večeři v Alice Ducati stanu.
Uběhly dvě bezesné noci a vyrážíme. Cesta proběhla zcela nezábavně (byť v družné diskuzi) a na místo dorážíme kolem půl šesté. Před paddockem, kde nás vyzvedne někdo z Ducati máme být až v 18.45, takže máme spoustu času. Ovšem omyl. Kde je Sachsenring? Město Hohenstein-Ernstthal jsme trefili, ale dále navigace selhává. Po nějakém čase bloudění se dostáváme na první policejní uzávěru, kde se bílo-zelenému panáčkovi s placatou čepicí snažím německy vysvětlit, že lístek nemáme, protože ho dostaneme v paddocku, a že teda musíme do paddocku, protože jinak nebudeme mít lístek. No horem dolem a ještě jednou dokola. Od této chvíle víme, že slovu paddock nikdo nerozumí. Jezdci v Německu přebývají v místě zvaném „Fahrerlager“. Ale pustil nás. A věděl proč. Za cca 300m je další checkpoint a přes ten už se s autem nedostaneme. Takže dál po svých. Čas kvapí a my začínáme lehce zrychlovat. A je tady další checkpoint. Security vůbec neprotestuje, vidí zoufalé slovanské tváře a pouští nás. Jsme v areálu, který je naprosto plný. A to jak lidí, tak různých stánků s oblečením všech značek, jídla, pití, prodejců pneumatik, tunningů a dalších. A to je prosím teprve pátek. Prodereme se k paddocku, abychom zjistili, že jsou tady 3 vchody a každý jinde. Čas se krátí a Sors načíná 2 krabičku Viceroyek…
O pár desítek minut později máme naše passy a zrovna přichází slečna, která vypadá značně Ducati. A je to tak – uvítá nás, rozdá jiné passy a jdeme konečně dovnitř. Timing naprosto perfektní – všechno vyšlo na minutu přesně. Jako jediní 2 ze skupinky 10 hostů nemáme hadry v barvách (nebylo by to totiž loajální vůči tomu, kdo náš pozval na celou akci – tj. tým CIP Honda). Jak se ale později ukáže, Sors i přes to všechno tajně ukryl jedno triko Ducati v batohu. Snad i proto se celou dobu potutelně usmívá. Naše první kroky vedou rovnou do dílen na pitline. Zde nás převezme docela sympatický Ital a začne výklad. Abych řekl pravdu – vzhledem k tomu, že ve vedlejších dílnách zrovna jiné týmy ladily motory, moc jsem z toho neměl. Prohlídli jsme si gumy, motorky odstrojené i v plastech a po cca 20 minutách odcházeli z dílen všichni zářící jako sluníčka. Dostali jsme cca hodinku času na prohlídku paddocku, čehož my využíváme k přesunu auta na parkoviště v areálu. A už jsme v hospitality. Tady začíná, dle mého názoru, největší potupa a zklamání z celých 3 dnů. Jakmile jsme vešli, dostali jsme možnost brát si pití, co hrdlo ráčí. Takže se Sorsem hned otvíráme škopky a čekáme. V rohu. Ve stoje. Jako někdo, kdo tam vlastně evidentně nepatří. Čekáme, až se tým sejde celý a nají se. Pak můžeme jíst my. No co Vám budu povídat – připadal jsem si tam jako naprostá lůza, která se kouká, jak panstvo debužíruje. Stoner i Hayden tam byli taky. Konečně to vypadalo, že už jsou všichni najezení, tak jsme si sedli, dali pár chodů dobrého jídla a čekali, co bude. Nebylo nic. Nebo, abych byl přesný. Jak Stoner, tak Hayden nám dali podpisy na připravené plakátky. Ale nějaký pohled do očí, pár slov, cokoliv, co by naznačilo, že jsou opravdoví, chybělo. Připadali mi jako nakopnutá štěňata. Udělají, co se jim řekne, ale pohled mluví za vše… No a finito. Dali jsme cigáro před stanem a šli do hospitality CIPu. Co bylo velmi potěšující – CIP sdílel hospitality s týmem AB Cardion. A kolem týmu AB se motal i Mára Paulíček, takže o zábavu bylo postaráno. První den jsme zakončili ve stanu u týmu jezdícího juniorku a to tak, že pro brutální průtrž mračen jsme stáli cca do 4 do rána na lavicích, aby na nás nepršelo…
Den druhý – sobota – proběhl bez nějakých zásadních zážitků. Rossi dokonale zvládnul kvaldu, Stoner i Hayden měli dobré pozice, 250ccm víc ležely než jezdily – no prostě krásný den.
Den třetí – neděle. A je tu závod. Díky našim passům máme skvělé pozice pro pozorování. Jsme schopni zvládnout jen s malým přechodem jak start, konec cílovky, tak i 3 pomalé a jednu rychlou zatáčku. Dvácy si dáváme při snídani z hospitality. Na 250 už se jdeme podívat. Po výborném výkonu Abajova věštce si jdeme sednout opět do hospitality. Je naprosto nepopsatelný pocit, kdy koukáte na motorky v televizi, ale slyšíte je v reálu. Takový Ultra Dolby Surround. Kategorii MotoGP si už ujít nenecháme. Start je naprosto kulervoucí. Takový rachot a zrychlení – k tomu se dá přirovnat snad jen stíhačka s plnou forsáží. Jedním slovem – nádhera. Pár koleček si dáváme na cílovce a ve snaze zachytit průjezd fotíme několik políček plotů a mantinelů. Zachytit moto v průletu z boku je nemožné. Pak se přesouváme k zatáčkám. Tam, kde jsem si ještě ve včerejším mokrém free praktice říkal, že bych je snad i dal, lítají borci s rameny cca 15 čísel od země. Náklony z říše snů. Stoner vede a závod vypadá hodně dobře rozjetý. Semknutá čtyřka Ducati, Yamaha, Yamaha, Honda si nedaruje ani centimetr. Když tu najednou dojíždí jako první Rossi, za ním Lorenzo pak nic, pak Pedrosa a Stoner. Závod jde pro Ducati do hajzlu, Stoner se propadá a kolo za kolem se rozestup zvětšuje. Takže cca 4 kola před cílem to balíme a vyrážíme domu.
Cestou zpět jsme na sebe promluvili snad dohromady 6 vět. Vstřebávání toho zážitku bylo mnohem silnější než cokoliv, co by se dalo vyjádřit slovy. Je něco úplně jiného podívat se na závod jako divák a jet tam jako insider, který se pohybuje 3 dny mezi jezdci, týmy a přicmrdávači. Pokud budete mít někdy v životě možnost okusit tento kolotoč peněz zevnitř, neváhejte ani vteřinu.
Hannys
Já jen dodám, že k tomu něco dodám.. a co nevidět přibudou fotky z akce.. ciao :)
S.
Sachsenring Moto GP 2009
To si takhle jedné letní středy plánuju, co budu dělat odpoledne a najednou telefon: „enschuldigung, aber ich kann nich fahren, und bla bla bla“. OK – rakouská sekce nejede, takže mám jeden volný lístek na motoGP Německa. A není to lecjaký lístek, ale Premium Paddock pass. Komu ho nabídnout? Jestliže má někdo reprezentovat, musí to být alespoň prezident (pozn. Sors: to si dělá prdel :D). Takže volám Sorsovi, který dostává hodinu na rozhodnutí a už za půl hodiny je zpět sms – JEDU. Volba to byla správná. Sors se nezapomněl zmínit o výletu při nějaké diskuzi s naším kontaktem z D.O.C a ke 2 mojim passům přibyly 2 pozvánky na večeři v Alice Ducati stanu.
Uběhly dvě bezesné noci a vyrážíme. Cesta proběhla zcela nezábavně (byť v družné diskuzi) a na místo dorážíme kolem půl šesté. Před paddockem, kde nás vyzvedne někdo z Ducati máme být až v 18.45, takže máme spoustu času. Ovšem omyl. Kde je Sachsenring? Město Hohenstein-Ernstthal jsme trefili, ale dále navigace selhává. Po nějakém čase bloudění se dostáváme na první policejní uzávěru, kde se bílo-zelenému panáčkovi s placatou čepicí snažím německy vysvětlit, že lístek nemáme, protože ho dostaneme v paddocku, a že teda musíme do paddocku, protože jinak nebudeme mít lístek. No horem dolem a ještě jednou dokola. Od této chvíle víme, že slovu paddock nikdo nerozumí. Jezdci v Německu přebývají v místě zvaném „Fahrerlager“. Ale pustil nás. A věděl proč. Za cca 300m je další checkpoint a přes ten už se s autem nedostaneme. Takže dál po svých. Čas kvapí a my začínáme lehce zrychlovat. A je tady další checkpoint. Security vůbec neprotestuje, vidí zoufalé slovanské tváře a pouští nás. Jsme v areálu, který je naprosto plný. A to jak lidí, tak různých stánků s oblečením všech značek, jídla, pití, prodejců pneumatik, tunningů a dalších. A to je prosím teprve pátek. Prodereme se k paddocku, abychom zjistili, že jsou tady 3 vchody a každý jinde. Čas se krátí a Sors načíná 2 krabičku Viceroyek…
O pár desítek minut později máme naše passy a zrovna přichází slečna, která vypadá značně Ducati. A je to tak – uvítá nás, rozdá jiné passy a jdeme konečně dovnitř. Timing naprosto perfektní – všechno vyšlo na minutu přesně. Jako jediní 2 ze skupinky 10 hostů nemáme hadry v barvách (nebylo by to totiž loajální vůči tomu, kdo náš pozval na celou akci – tj. tým CIP Honda). Jak se ale později ukáže, Sors i přes to všechno tajně ukryl jedno triko Ducati v batohu. Snad i proto se celou dobu potutelně usmívá. Naše první kroky vedou rovnou do dílen na pitline. Zde nás převezme docela sympatický Ital a začne výklad. Abych řekl pravdu – vzhledem k tomu, že ve vedlejších dílnách zrovna jiné týmy ladily motory, moc jsem z toho neměl. Prohlídli jsme si gumy, motorky odstrojené i v plastech a po cca 20 minutách odcházeli z dílen všichni zářící jako sluníčka. Dostali jsme cca hodinku času na prohlídku paddocku, čehož my využíváme k přesunu auta na parkoviště v areálu. A už jsme v hospitality. Tady začíná, dle mého názoru, největší potupa a zklamání z celých 3 dnů. Jakmile jsme vešli, dostali jsme možnost brát si pití, co hrdlo ráčí. Takže se Sorsem hned otvíráme škopky a čekáme. V rohu. Ve stoje. Jako někdo, kdo tam vlastně evidentně nepatří. Čekáme, až se tým sejde celý a nají se. Pak můžeme jíst my. No co Vám budu povídat – připadal jsem si tam jako naprostá lůza, která se kouká, jak panstvo debužíruje. Stoner i Hayden tam byli taky. Konečně to vypadalo, že už jsou všichni najezení, tak jsme si sedli, dali pár chodů dobrého jídla a čekali, co bude. Nebylo nic. Nebo, abych byl přesný. Jak Stoner, tak Hayden nám dali podpisy na připravené plakátky. Ale nějaký pohled do očí, pár slov, cokoliv, co by naznačilo, že jsou opravdoví, chybělo. Připadali mi jako nakopnutá štěňata. Udělají, co se jim řekne, ale pohled mluví za vše… No a finito. Dali jsme cigáro před stanem a šli do hospitality CIPu. Co bylo velmi potěšující – CIP sdílel hospitality s týmem AB Cardion. A kolem týmu AB se motal i Mára Paulíček, takže o zábavu bylo postaráno. První den jsme zakončili ve stanu u týmu jezdícího juniorku a to tak, že pro brutální průtrž mračen jsme stáli cca do 4 do rána na lavicích, aby na nás nepršelo…
Den druhý – sobota – proběhl bez nějakých zásadních zážitků. Rossi dokonale zvládnul kvaldu, Stoner i Hayden měli dobré pozice, 250ccm víc ležely než jezdily – no prostě krásný den.
Den třetí – neděle. A je tu závod. Díky našim passům máme skvělé pozice pro pozorování. Jsme schopni zvládnout jen s malým přechodem jak start, konec cílovky, tak i 3 pomalé a jednu rychlou zatáčku. Dvácy si dáváme při snídani z hospitality. Na 250 už se jdeme podívat. Po výborném výkonu Abajova věštce si jdeme sednout opět do hospitality. Je naprosto nepopsatelný pocit, kdy koukáte na motorky v televizi, ale slyšíte je v reálu. Takový Ultra Dolby Surround. Kategorii MotoGP si už ujít nenecháme. Start je naprosto kulervoucí. Takový rachot a zrychlení – k tomu se dá přirovnat snad jen stíhačka s plnou forsáží. Jedním slovem – nádhera. Pár koleček si dáváme na cílovce a ve snaze zachytit průjezd fotíme několik políček plotů a mantinelů. Zachytit moto v průletu z boku je nemožné. Pak se přesouváme k zatáčkám. Tam, kde jsem si ještě ve včerejším mokrém free praktice říkal, že bych je snad i dal, lítají borci s rameny cca 15 čísel od země. Náklony z říše snů. Stoner vede a závod vypadá hodně dobře rozjetý. Semknutá čtyřka Ducati, Yamaha, Yamaha, Honda si nedaruje ani centimetr. Když tu najednou dojíždí jako první Rossi, za ním Lorenzo pak nic, pak Pedrosa a Stoner. Závod jde pro Ducati do hajzlu, Stoner se propadá a kolo za kolem se rozestup zvětšuje. Takže cca 4 kola před cílem to balíme a vyrážíme domu.
Cestou zpět jsme na sebe promluvili snad dohromady 6 vět. Vstřebávání toho zážitku bylo mnohem silnější než cokoliv, co by se dalo vyjádřit slovy. Je něco úplně jiného podívat se na závod jako divák a jet tam jako insider, který se pohybuje 3 dny mezi jezdci, týmy a přicmrdávači. Pokud budete mít někdy v životě možnost okusit tento kolotoč peněz zevnitř, neváhejte ani vteřinu.
Hannys
Já jen dodám, že k tomu něco dodám.. a co nevidět přibudou fotky z akce.. ciao :)
S.
1 komentářů:
Butch: diky za dojmy z vejletu, moc pekne napsano a i lehka predstava jak se vam tam darilo :)
Přidat komentář