WDW 2010 se zapíše do dějin. Navštívilo ho šedesát tisíc lidí, z osmadvaceti státu na pěti kontinentech. Celkově najeli ducatisti přes 38 milionů kilometrů, než se do Misana dostali, což se vyrovná osmdesáti násobku vzdálenosti Země a Měsíce.
Teploty přesahující třicítku, cinkání spojek a dunění výfuků, se postaraly o dokonalou kulisu právě skončeného World Ducati Weeku. Přídomek Rudá planeta byl proto zcela na svém místě. Červené peklo se rozpoutalo tradičně na okruhu Misano Adriatico poblíž přímořského letoviska Rimini. Začněme ale popořadě.
Na největší Ducati akci se z našeho klubu vypravil Butch, Ivanka a já. Početnou výpravu vyslal také pražský klub a bratři ze Slovenska. My jsme zvolili vlastní cestu. Vyrazili jsme ve středu večer s cílem dorazit do Salzburgu. To se taky podařilo, cesta byla většinou po dálnici, takže spíše efektivní přesun než kochačka. Nakonec jsme hlavy složili ve městečku Kuchl u Butchova kámoše z práce.
Čtvrtkem začalo největší motorkářské dobrodružství, které jsem kdy na dvou kolech zažil. Naplánovali jsme trasu přes Grossglockner a Cortinu D Ampezzo. Teď můžu říci, že jsme udělali nejlépe, jak jsme mohli. Cesty byly nádherné, počasí taky. Jedna rychlá zatáčka střídala druhou, auta skoro žádná, nebo se snažila uhýbat. Jedním slovem ... parááááda. Navečer jsme dorazili do penzionku poblíž jezera Lago di Santa Croce, kde byla osvěžující koupačka.
Pátek byl ve znamení zrychleného přesunu na samotné WDW. Chtěli jsme si udělat pěknou cestu kolem pobřeží, jenže ono ejhle. Celou dobu jsme se proplétali mezi kamiony - děs. Nicméně i tak se nám podařilo kolem třetí dojet na okruh v Missanu Adriaticu. Palo z slovenského klubu nám zařídil lístky, za což mu patří velký dík. Pak jsme se ubytovali v kempu Fontanella, kde byla kompletní česká i slovenská osádka a jelo se zpět na Rudou planetu.
Samotné WDW se jen těžko popisuje. Je to obrovský festival plný různých stánků a hlavně tisíce Ducatek na jednom mega parkovišti, jedna hezčí jak druhá. Nenašli jsme snad žádnou sériovou motorku. Každý si na ni dal alespoň laďáky a otevřený koš. Do toho nemohli chybět pěkné hostesky, jezdci MotoGP i WSBK, nabušená auta od AMG a kapely. Z programu vypíchnu třeba dračení všech závodních jezdců na Streetfighterech. Dávali jim neskutečně na prdel. Gumovaní, jízda po zadním, burnouty... mají to fakt v ruce. Nejlepší na tom všem bylo, že i když bylo na okruhu děsný vedro, dalo se kdykoli odjet zpět do kempu a skočit do moře, takže super. Navíc se za náma v sobotu stavil Aucklandboy, společně jsme pokecali, skočili na pizzu a obdivovali italské krasavice. Jo a v sobotu jsme ještě stihli udělat i výlet do San Marina, to byl taky neskutečný zážitek.
Cesta zpět byla zrychlená po dálnici, ale s jednou podstatnou zastávkou - Bologna - Borgo Panigale. Kde, jak všichni víte, je továrna Ducati. Prošli jsme provoz i muzeum. Mě osobně na fabrice nejvíc překvapila její velikost, respektive malost. Kluci jedni italští dokážou zpytlikovat až 200 Ducatek denně ve třech nepříliš velkých halách. Po asi hodinové pauzičce jsme pokračovali směr Villach. Spali jsme u Ossiacher See a dneska se přesunuli přes Vídeň do domoviny.
Všechno se podařilo na výbornou. Svým parťáků chci poděkovat za spolujízdu. Ti co zůstali doma zaváhali - velmi.
2 komentářů: